Základem tradičního přístupu jsou konkrétní biblické pasáže, které se vyjadřují o sexuálních vztazích mezi osobami stejného pohlaví. Bez výjimky všechny tyto pasáže se o ní vyjadřují v negativních konotacích. Důležité v tomto je ale rozlišovat mezi určitým sklonem, či orientací, a samotným sexuálním aktem. Většina zastánců tradičního pohledu totiž nepovažuje homosexuální orientaci jako takovou za hřích. To, co Bible skutečně odsuzuje, je akt stejnopohlavního sexuálního styku, neboli to, co křesťané většinou mají na mysli, když mluví o “praktikované homosexualitě”. Proto je zavádějící tvrdit, že Bible odsuzuje homosexualitu jako takovou. Homosexualita je široký pojem a zahrnuje mnohem více, než pouhý sexuální styk mezi osobami stejného pohlaví. Tradiční postoj se proto k homosexuální orientaci staví podobně, jako k jakémukoliv jinému druhu pokušení k hříchu – není hříchem toto pokušení prožívat, je ale správné mu nepodlehnout.

V Bibli nalézáme celkem 6 pasáží, které se nejčastěji ve spojitosti se stejnopohlavní sexualitou skloňují: Genesis 19:1-9, Leviticus 18:22 a 20:13, Římanům 1:26-27, 1. Korintským 6:9, 1. Timoteovi 1:10. Jelikož se ale v příběhu o zničení města Sodomy v 19. kapitole knihy Genesis jedná o hromadné znásilnění, jako formu extrémní nepohostinnosti, většina současných teologů tuto pasáž nepovažuje za směrodatnou v rámci diskuze o stejnopohlavních partnerstvích. Zbylých pět pasáží si nyní krátce uvedeme:

Leviticus 18:22 a 20:13

“Nesmíš obcovat s mužem jako se ženou, je to ohavnost!” (18:22, B21)

“Kdokoli by obcoval s mužem jako se ženou, oba spáchali ohavnost. Musejí zemřít – jejich krev ať padne na ně!” (20:13, B21)

Tyto dva verše z druhé knihy Mojžíšovy jsou těmi nejpřímočařejšími texty v Bibli týkajícími se sexuálního styku mezi osobami stejného pohlaví – konkrétně muži, jelikož ženský stejnopohlavní styk zde zmiňován není. Někteří podporující autoři se domnívají, že tyto texty pouze reagují na pohanskou rituální prostituci, nebo, podobně jako v případě příběhu o Sodomě, že se vyjadřují proti sexuálnímu násilí. Žádná z těchto specifikací ale z textu patrná není. Naopak, oba tyto zákazy jsou psány velmi obecným jazykem, který spíše poukazuje na jejich všeobecnou platnost, tedy bez ohledu na to, v jakém kontextu se tento stejnopohlavní styk odehrává.

Římanům 1:26-27

“Bůh je proto vydal hanebným vášním. Jejich ženy vyměnily přirozené obcování za to, které je proti přírodě. Stejně tak muži opustili přirozené obcování se ženou a vzpláli touhou k sobě navzájem; muži páchají nestydatost s muži a za svou zvrácenost na sebe přivádějí nevyhnutelnou odplatu.” (B21)

V této pasáži apoštol Pavel popisuje, jak to vypadá se světem, který se odvrací od svého Stvořitele – to správné a přirozené svět nahrazuje něčím nepřirozeným: muži vzpláli žádostí k mužům, ženy zase k ženám. Významná je tato pasáž také mimo jiné proto, že jako jediná ze všech šesti zmiňuje i stejnopohlavní styk mezi ženami. Pavel svá slova volí pečlivě: záměrně se snaží připomenout příběh o stvoření, když v předchozím 25. verši zmiňuje Boha-Stvořitele, a v 26. říká, že takové – stejnopohlavní – jednání je “proti přírodě”, jakoby chtěl podtrhnout “nepřirozenost” světa, který se vzepřel Božímu stvořitelskému záměru. Stejnopohlavní sexuální vztahy, podle tradiční interpretace textu apoštola Pavla, nepatří do života následovníků Krista.

1. Korintským 6:9-10 a 1. Timoteovi 1:9-10

“Copak nevíte, že nespravedliví nebudou mít podíl na Božím království? Nepleťte se: smilníci, modláři, cizoložníci, rozkošníci, zvrhlíci, zloději, lakomci, opilci, pomlouvači ani vydřiduchové nebudou mít podíl na Božím království.” (1. Kor 6:9-10, B21)

“Je třeba mít na paměti, že Zákon není určen pro spravedlivého. Vztahuje se na zločince a buřiče, na bezbožné a hříšné, na bezvěrce, na ty, kterým není nic svaté, na otcovrahy, matkovrahy a vrahy vůbec, na smilníky, zvrhlíky, obchodníky s lidmi, na lháře, křivopřísežníky a na všechno ostatní, co je v rozporu se zdravým učením” (1. Tim 1:9-10, B21)

Tyto dvě části Pavlových listů obsahují výčet těch, kteří “nebudou mít podíl na Božím království”. Mezi zloději a vrahy se na seznamu v původní řečtině objevují také arsenokoitai a malakoi, které Bible21 překládá jako zvrhlíky a rozkošníky. Ačkoliv se o jejich přesném významu stále vedou debaty, na základě jazykového a dobového kontextu je možné usoudit, že byly narážkou na aktivního a pasivního aktéra homosexuálního styku. Slovo arsenokoites je složeninou slov arsen (muž) a koites (postel). Apoštol Pavel zde tedy pravděpodobně přímo odkazuje na texty z Leviticus, v jejichž řeckém překladu se oba tyto slova vyskytují. Slovo malakos se naproti tomu používalo k označení někoho “zženštilého”, tedy muže, který něčím překračuje Bohem ustanovený pohlavní řád. Z kontextu pasáže se pak můžeme domnívat, že Pavel měl zde na mysli muže, kteří mají sexuální styk “jako žena”, tedy v “pasivní” roli.

Ačkoliv se Ježíš k tématu stejnopohlavní sexuality nijak nevyjadřuje, jako žid uznával a dodržoval všechny židovské zákony, včetně těch odsuzujících stejnopohlavní styk. Bible jako celek o něm totiž jistě nemlčí, a z jejího prostého čtení vyplývá, jak říká tradiční postoj, že stejnopohlavní sexualita je něco, co narušuje stvořitelský záměr s člověkem. Bible žádné Bohem posvěcené stejnopohlavní vztahy nezná. Pokud se sexualita správně může odehrávat pouze ve svazku mezi mužem a ženou, pak se musíme také zabývat tím, jak Bible přistupuje k manželství. Tomu se budeme věnovat v další části.