Zdroje
Díky Bohu, nejsme zdaleka první, kdo se tématu LGBTQ v kontextu křesťanství věnuje! Proto jsme připravili seznam literatury a materiálů všeho druhu, které doporučujeme k dalšímu zkoumání a prohlubování v tomto tématu.
Zatím je sekce jenom výhonek – připravujeme komplexní a přehledný seznam různych zdrojů!
- All
- Gallery Item
Knihy
Marek Macák
Minoritní sexualita v pastoraci věřících
Kniha od psychologa Marka Macáka se zaměřuje na různé přístupy k pastoraci lidí s minoritní sexuální orientací, zejména v evangelikálních církvích. Autor přistupuje k tématu s nadhledem, zkušenostmi a pastýřským přístupem. Kniha je psaná stručně, aby byla přístupná každému čtenáři, a zároveň erudovaně, s bohatými poznámkami a doporučenou literaturou pro hlubší studium. Je určena pastorům a křesťanským vedoucím, kteří chtějí lépe porozumět této problematice a vést církev otevřenou všem lidem hledajícím Boha.
Debra Hirsch
Svatý sex
Kniha Svatý sex od Debry Hirsch je odvážným, ale laskavým rozhovorem o tom, jak do sebe mohou zapadnout spiritualita a sexualita bez studu, odsuzování či ideologických extrémů. Autorka – farářka a terapeutka – zve čtenáře, aby se s upřímností a respektem podíval na vlastní tělesnost, vztahy i víru, a objevil v nich místo, kde se dotýká lidské s božským. Hirsch vychází z tradičního přístupu a nehlásá nové dogmata, ale ukazuje, že porozumění, přijetí a modlitba jsou cestou k celistvosti. Je to kniha pro ty, kteří nechtějí dělit svět na „správné“ a „nesprávné“, ale hledají spojení – most – mezi vírou, tělem a láskou.
Andrew Marin
Láska je orientácia - pozdvihnime dialóg s LGBT komunitou
Citlivá a upřímná kniha o budování mostů mezi křesťanskou komunitou a lidmi z LGBT prostředí. Andrew Marin, sám evangelikální křesťan, otevírá dveře k dialogu – ne polemice, ale poslechu, respektu a porozumění. Aniž by vnucoval názor, nabízí nový pohled: že orientací křesťana má být láska. Vhodná pro čtenáře všech postojů – konzervativních i otevřenějších – kteří hledají cestu, jak vést těžké rozhovory s pokorou, úctou a nadějí. V překladu je dostupná pouze v slovenštině.
James Martin
Most mezi římskokatolickou církví
Tenká, stručná, ale hluboká kniha jezuitského kněze Jamese Martina vybízí katolickou církev k soucitnějšímu a otevřenějšímu vztahu k LGBTQ+ věřícím. Kniha nabízí biblické inspirace, meditace a otázky k zamyšlení, které mohou pomoci LGBTQ+ lidem i jejich blízkým nalézt své místo v církvi a prohloubit vztah s Bohem.
Digitální média
Pospolu
Podcast Pospolu je volným pokračováním projektu Víra v barvách duhy. Jde o sedmidílnou minisérii příběhů queer lidí napříč církvemi. Audiorozhovory s křesťany, kteří jsou LGBTQ+ nebo se jich nějakým způsobem tato tématika životně dotýká.
Filmy
Modlitby za Bobbyho
Modlitby za Bobbyho (Prayers for Bobby, 2009) je dramatický televizní film podle skutečného příběhu Mary Griffithové, jejíž dospívající syn Bobby spáchá sebevraždu poté, co ji matka nedokáže přijmout kvůli jeho homosexuální orientaci. Film sleduje bolestný vývoj vztahu mezi matkou a synem, vnitřní konflikt, náboženské přesvědčení i proměnu Mary poté, co ztratí svého syna a usiluje o pochopení a smíření.
očista modlitbou
Očista modlitbou (Pray Away, 2021) je dokument, který se zaměřuje na hnutí tzv. „konverzní terapie“ – snahy měnit sexuální orientaci prostřednictvím víry, modlitby a psychologických metod. Film sleduje výpovědi bývalých vůdců i účastníků těchto programů, kteří později prožili hluboké trauma a od těchto praktik se distancovali.
Z formálního hlediska jde o silné, emotivní svědectví, které přináší autentický pohled obětí i bývalých propagátorů hnutí Exodus International. Zároveň je ale film jednostranný – dává hlas především těm, kteří už z tohoto prostředí odešli, zatímco současné zastánce či širší církevní kontext téměř nezachycuje. Tím může v divákovi vyvolat dojem uzavřeného příběhu „viníků a obětí“, bez hlubšího porozumění tomu, proč tyto snahy vůbec vznikaly a jak se v nich mísí víra, identita a touha po přijetí.
Iniciativy a organizace
Teplákova rozprava
Blog Teplákova Rozprava je osobním prostorem autora pro sdílení úvah o dospívání v konzervativním křesťanském prostředí, o vztahu mezi křesťanstvím a homosexualitou a o gay kultuře. Autor v něm hledá chybějící „střední hlas“, který propojuje liberální i konzervativní pohledy a staví mosty porozumění a dialogu. Zároveň reflektuje odvahu zpochybňovat vlastní postoje, přijímat nejistotu s humorem a důvěřovat Bohu i bez potřeby všechno vysvětlovat.
Víra v barvách duhy
Víra v barvách duhy je série krátkých videí, ve kterých farářky, faráři a další lidé z různých církví mluví o víře a LGBTQ+ tématech. Ukazují, že křesťanství může být otevřené, laskavé a podporující, a že symbol duhy je znamením Boží milosti a spojení, ne rozdělení.
Majáková abeceda
V této části vysvětlujeme několik základních pojmů, se kterými se v LGBTQ kontextu člověk může setkat.
Pojmy jsme rozdělili do čtyř kategorií:
Orientace
Sexuální / Vztahová orientace
Označuje k jakému pohlaví člověk cítí romantickou, emocionální nebo sexuální přitažlivost. Není věcí volby, ale spíše přirozeným projevem osobnosti, který se obvykle v průběhu života příliš nemění. Podobně jako v případě pohlavní identity, každý nějakou vztahovou orientaci má, ať si ji člověk uvědomuje či nikoliv. Často používané označení „sexuální orientace” se v dnešní době začíná nahrazovat pojmem „vztahová orientace”, které neredukuje tento komplexní jev pouze na úroveň sexuality – čili pohlavního styku.
Heterosexualita / Homosexualita / Bi-sexualita
Varianty sexuální orientace zahrnují: Heterosexualitu (přitažlivost k opačnému pohlaví), homosexualitu (přitažlivost ke stejnému pohlaví) a bisexualitu (přitažlivost k oběma pohlavím). Ačkoliv se jedná o lékařskou (sexuologickou) terminologii, dnes už lékaři žádnou ze zmíněných variant sexuální orientace nepovažují za poruchu nebo nemoc. Zatímco v minulosti se za „příznaky” této „diagnózy” považovaly deprese, úzkosti a neschopnost přizpůsobení se společnosti, zjistilo se, že všechny tyto negativní jevy vznikají na základě společenského nepřijetí homosexuálních osob, ne na základě homosexuální orientace jako takové.
Homosexuální / Gay / Lesbická identita
Homosexuální lidé pro označení sebe sama nejčastěji používají pojmy gay/lesba. Výše zmíněná „odborná” označení se v běžném jazyce nepoužívají z důvodu jejich lékařských – patologizujících – konotací (kromě termínu „bisexuál/ka”, pro který v běžné řeči není jiný ekvivalent). Osoby ztotožňující se s identitou gaye či lesby spojuje jejich přirozená, menšinová vztahová orientace. Společná jim také bývá určitá zkušenost sebeobjevování a konfrontace s vlastní odlišností od zbytku společnosti. Na základě této identity však nelze činit zobecňující závěry o životním stylu, přístupu ke vztahům či politické orientaci těchto lidí.
Asexualita
Jedná se o sexuální orientaci, při které člověk pociťuje malou nebo žádnou sexuální přitažlivost k ostatním lidem. To neznamená, že asexuální lidé nejsou schopni lásky, romantických vztahů nebo emocionální blízkosti – mnozí z nich prožívají romantickou přitažlivost a touží po partnerských vztazích. Pouze nereagují ve stejné míře na sexuální podněty jako ostatní. Asexualita nicméně existuje na spektru, kde někteří lidé mohou za určitých okolností sexuální přitažlivost cítit.
Gender
Pohlavní identita / Genderová identita
Jde o hluboké vnitřní ztotožnění se s určitým pohlavím a jeho sociální rolí. Většina lidí neprožívá nesoulad mezi svým biologickým pohlavím a pohlavní identitou, jejich pohlavní identita může být jakýmsi nezpochybňovaným předpokladem, kterému nevěnují příliš pozornosti. Přesto každý z nás nějakou vnitřně přijatou představu o svém vlastním pohlaví má – každý z nás tedy má pohlavní identitu.
Pohlavní identita nicméně přímo nesouvisí se sexuální orientací.
Biologické pohlaví
Termín označující soubor fyzických znaků, na jejichž základě je lidem při narození přiděleno pohlaví. Zahrnuje chromozomy (typicky: XX pro ženy, XY pro muže), hormonální hladiny, reprodukční orgány a sekundární pohlavní znaky (např. růst vousů nebo rozložení svalové hmoty). Tradičně se biologické pohlaví dělí na mužské a ženské, ale realita je mnohdy složitější – někteří lidé se rodí s intersex variacemi, kdy jejich tělo má znaky obou pohlaví nebo se liší od běžných kategorií.
Transgender identita
Tuto identitu si nejčastěji připisují lidé, kteří se neztotožňují s pohlavím, se kterým se narodili. V kontrastu s cisgender identitou (tedy ztotožněním se se svým biologickým pohlavím), transgender lidé prožívají vnitřní nesoulad mezi svým tělem a vnitřním prožitkem svého pohlaví (tzv. pohlavní dysforie). Mohou prožívat pocit, že jejich tělo neodpovídá jejich vnitřnímu prožitku pohlaví. Míra tohoto nesouladu může být různá, a zkušenosti transgender osob jsou různé, proto je dobré se vyvarovat jakýmkoliv zobecňujícím tvrzením. V některých případech, zvláště v mladém, pubertálním věku, se může podařit tento nesoulad zmírnit pomocí psychoterapie, nebo tyto pocity mohou odeznít samovolně. U mnoha osob ale tyto pocity přetrvávají až do dospělosti, a nejlepším řešením je (podle koho?) umožnit takovým lidem žít v souladu s jejich vnitřně prožívanou identitou. Pro tento účel někteří transgender lidé podstupují změnu jména, vzhledu a oblečení, zájmen nebo i lékařskou tranzici. Tranzice ale není nutnou podmínkou transgender identity.
Porucha pohlavní identity / Transsexualismus
Lékařský název pro přetrvávající nesoulad mezi biologickým pohlavím a vnitřně prožívanou pohlavní identitou. Její diagnostikování je předpokladem lékařské tranzice.
Pohlavní dysforie
Vyjadřuje hluboký vnitřní nesoulad mezi pohlavní identitou člověka (tj. tím, jak se člověk vnímá) a jeho biologickým pohlavím při narození. Tento stav může způsobovat psychické utrpení, úzkost nebo depresi. Ačkoliv pohlavní dysforie v dětství nemusí přetrvat až do dospělosti, u některých dětí se mohou tyto pocity s nástupem puberty stupňovat.
Tranzice
Proces kterým transgender člověk přizpůsobuje svůj život a vzhled své pohlavní identitě, oproti biologickému pohlaví. Může zahrnovat různé kroky, jako je změna jména, používání jiných zájmen, nebo úprava vzhledu. U některých lidí zahrnuje i lékařské kroky, jako je hormonální terapie nebo chirurgické zákroky, ale tranzice nemusí být vždy fyzická a ne všichni trans lidé se takové kroky rozhodnou podstoupit. Je to proto proces, který může u každého trans jednotlivce probíhat trochu jinak. V Česku je lékařská tranzice navíc zákony regulovaný proces.
Nebinární identita
Zastřešující termín pro pohlavní identity, které stojí mimo pohlavní binaritu. Vyjadřuje subjektivní pocit nezapadání do prostých kategorií mužského nebo ženského pohlaví. Nebinární osoby mohou používat různá označení pro svou identitu, mohou pro sebeoznačování preferovat namísto běžně používaných („ona”/„on”) jiná zájmena. Na rozdíl od transsexuality se v lékařských oborech nijak nepracuje s kategorií nebinárnosti.
LGBTQ pojmy
LGBTQ+
Pojem zastřešující osoby se sexuální orientací nebo pohlavní identitou, jež se liší od většinové společnosti. Patří sem například gayové, lesby, bisexuální, transgender a queer osoby. Tuto skupinu nespojuje žádná „ideologie” nebo „agenda”. Je to přirozené společenství lidí s velmi různorodými zkušenostmi, životními příběhy a názory, které ale spojuje podobná zkušenost v oblasti sexuality nebo pohlavní identity.
Je možné se setkat s různým počtem a kombinací písmen v akronymu LGBTQ. Neexistuje jednotný konsenzus v jeho používání.
LGBTQ+ identita a komunita
Ačkoliv se pojem LGBTQ+ používá pro označení všech osob s menšinovou vztahovou orientací nebo pohlavní identitou, v praxi se ne všichni tito lidé hlásí k sounáležitosti k LGBTQ+ komunitě jakožto společenské skupině. Během posledních cca 70 let se totiž kolem LGBTQ+ lidí vytvořila specifická kultura, charakteristická velmi liberálními hodnotami a důrazy, se kterými se zdaleka ne všichni LGBTQ+ lidé ztotožňují. V praxi je tedy rozdíl mezi těmi, kdo se cítí být LGBTQ+ na základě své přirozené vztahové orientace nebo pohlavní identity, a mezi LGBTQ+ komunitou jakožto společenským uskupením se svébytnou historií a kulturou.
LGBTQ+ hnutí
Dříve také jako gay/homosexuální hnutí. Označuje soubor politicky aktivních jednotlivců a organizací, které se ve veřejném prostoru zasazovali o ochranu práv a svobod LGBTQ+ osob. Jeho historie sahá do počátku druhé poloviny 20. století v USA. Navzdory některým názorům nikdy neexistovala jednotná „agenda” nebo představa o politických cílech LGBTQ+ hnutí. Umírněným směrům především záleželo na rovnosti na poli práv a svobod, radikálnější směry oproti tomu bojovaly o hlubší společenské změny v přístupu k LGBTQ+ osobám, nebo ve vztahu k pohlaví a sexualitě. Hnutí však nikdy neobhajovalo žádnou formu zneužívání.
Queer / Kvír
Slovo „queer” původně znamenalo „podivný“ nebo „odlišný“ a bylo používáno jako hanlivé označení pro lidi s menšinovou sexuální orientací nebo pohlavní identitou. Dnes si ho však mnozí z LGBTQ+ komunity osvojili jako pozitivní, zastřešující pojem. Queer neoznačuje jednu konkrétní identitu, ale spíše otevřený prostor pro ty, kdo se nechtějí nebo nemohou přesně zařadit do tradičních kategorií. Někteří duhoví lidé toto slovo ovšem dále vnímají negativně kvůli jeho původnímu hanlivému významu.
Křesťanské pojmy v duhové oblasti
Side A/Side B
Mezi křesťany používané označení popisující rozdílný pohled na přijatelnost stejnopohlavních vztahů. Vzniklo ve snaze distancovat se od hodnotících a polarizujících spojení jako “konzervativní – liberální” nebo “tradiční – progresivní”.
- Side A („strana A”) považuje věrné a láskyplné stejnopohlavní svazky za slučitelné s křesťanským životem.
- Side B („strana B”) uvažuje o stejnopohlavních vztazích jako o něčem, co se vymyká přijatelnému křesťanskému životu.
Obě strany nepovažují homosexuální orientaci jako takovou za hřích. Podle Side B by ale lidé s touto orientaci měli usilovat o život v sexuální abstinenci, případně o manželství s osobou opačného pohlaví. Side A naproti tomu považuje stejnopohlavní svazky za legitimní a Bohem posvětitelné.
Více informací v článku Menšinová orientace v životě věřících.
Side X/Y
Side X křesťané věří, že modlitbami a duchovní sebe-disciplínou mohou lidé svou vztahovou orientaci změnit. Ačkoliv je nemožné vyvrátit osobní svědectví lidí, kteří tuto změnu prožili, studie poukazují na velmi malé procento „úspěšnosti” pokusů o změnu orientace. Tyto snahy bývají terčem kritiky i kvůli důsledkům, které mívají na duševní zdraví těch, kteří je podstupují.
Side Y považuje za nesprávné, aby se pravověrný křesťan označoval termínem „gay” nebo „lesba”, protože se tím člověk ztotožňuje s „hříšnými” kategoriemi. Namísto těchto pojmů by homosexuálně orientovaní křesťané měli používat spojení jako „zápas se stejnopohlavní přitažlivostí” a podobně.
Duhový maják považuje Side X a Y za „slepou uličku”, která může z dlouhodobého hlediska škodit duševnímu i duchovnímu zdraví člověka.
Praktikovaná homosexualita
Termín používaný v některých křesťanských kruzích k označení stejnopohlavního styku. Vychází z pokusu odlišit homosexuální orientaci, která nebývá považována za hřích, od stejnopohlavních sexuálních aktů. V praxi je ale tento termín spíše matoucí. Těžko se totiž přesně vymezuje, které z projevů homosexuální přitažlivosti už patří do kategorie hříšného chování, a které ne. Je třeba praktikovanou homosexualitou to, když se člověk zamiluje, nebo když ocení vzhled přitažlivé osoby?
Z toho důvodu se tomuto termínu v Duhového majáku snažíme vyhýbat.